O knize: rok / O inteligentních krystalech Lindosu jsem poprvé slyšel od důstojníků Tanyi Rogové a Kirilla Demčenka, dvojice mladých analytických inženýrů, kteří se nalodili na Auroru, když prošli jsme kolem této nově objevené planety. Pravda, v uznávaných seriózních časopisech se již objevilo několik článků o tom, že na Lindosu byl nalezen život, a šuškalo se o něčem naprosto neuvěřitelném. Ano, tajemný Lindos... Díval jsem se dychtivě na planetu okny - neplánovali jsme dlouhé přistání, jen abychom vzali staromilce s sebou ze stanice, na cestu do Friedmannovy plynové mlhoviny. Na kosti holé, s bezmeznými pláněmi pokrytými skalnatými vlnami, vysokými mrtvými sopkami sahajícími až k nejjedovatějším oblakům páry (záhadné krystaly byly nalezeny v trubkách sopek) a pruhy červeno-červené zmrzlé lávy pod soumrakovou oblohou, zvláštní a tajemný svět nekonečné noci, na Vypadal naprosto nepřátelsky a dokonce krutě. Tanya a Kirill zde žili dva roky na malé ledové stanici přiléhající ke svahu sopky a za práci, kterou odvedli, dostali důstojnickou hodnost, ale já jsem sloužil jako kadet na hvězdné lodi Aurora a Lindos byl jen jeden. z mnoha zastávek na naší cestě.